Diagnostické chyby představují krizi veřejného zdraví, která má každoročně za následek značný počet úmrtí a případů trvalého postižení, ale většina lidí si vůbec neuvědomuje, že jde vůbec o problém.
Lékařské chyby zůstávají hlavní příčinou úmrtí v USA, kde se v důsledku chybné diagnózy každoročně stane trvale invalidními nebo zemře přibližně 795,000 lidí (1). Mezi hospitalizovanými dospělými, kteří zemřeli nebo byli přeloženi na jednotku intenzivní péče (JIP), jsou diagnostické chyby rovněž znepokojivě časté (2).
Vědci z Johns Hopkins School of Medicine označili diagnostické chyby za "krizi veřejného zdraví, které čelíme s největším nedostatkem zdrojů", a uvedli, že veřejnost si z velké části není vědoma celého rozsahu chybných lékařských diagnóz v USA (3).
USA čelí lékařské krizi chybných diagnóz
Při návštěvě lékaře, ať už v ordinaci nebo v nemocnici, spoléháte na to, že se vám dostane odborné péče, včetně správné diagnózy. Podle výzkumu zveřejněného v časopise BMJ Quality & Safety (4) jsou však přibližně v 11% případů zdravotní potíže diagnostikovány chybně (5).
Pravděpodobnost chybné diagnózy se však značně liší v závislosti na typu zdravotního problému a uváděných příznacích. "Nepřehlédneme mrtvici, když je někdo ochrnutý na jednu stranu a nemůže mluvit," uvedl pro USA Today autor studie Dr. David Newman-Toker. "Přehlédneme je, když vypadají jako něco jiného, co je nezhoubné. (6)"
Například jen asi 1,5% infarktů je diagnostikováno chybně, zatímco 62% abscesů páteře, což je vzácnější onemocnění. Ale i u cévních mozkových příhod, které jsou hlavní příčinou invalidity v USA (7), dochází k chybné diagnóze ve více než 17,5% případů (8). Když dojde k cévní mozkové příhodě, někteří pacienti mohou pociťovat pouze závratě nebo bolesti hlavy, které mohou být snadno zaměněny s jinými stavy.
Podle Newman-Tokera může být na vině nedostatečné školení, protože "lékaři nejsou plošně školeni v tom, jak rozlišit závratě způsobené mrtvicí a stejný příznak způsobený onemocněním vnitřního ucha," uvedl deník USA Today (9). Přesto jenom 15 nemocí představuje 50,7% závažných škod způsobených chybnou diagnózou, zatímco jen pět – mrtvice, sepse, zápal plic, žilní tromboembolie a rakovina plic – představuje 38,7% (10).
Z přehledu téměř 300 studií, který provedla Agentura pro výzkum a kvalitu zdravotní péče amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb, rovněž vyplynulo, že překvapivý počet pacientů, kteří navštíví americkou pohotovost, dostane nesprávnou diagnózu (ED) (11). Celkově jejich výzkum ukázal, že přibližně 1 z 18 lidí, kteří navštíví pohotovost, dostane nesprávnou diagnózu, 1 z 50 v důsledku toho utrpí nežádoucí příhodu a 1 z 350 utrpí trvalé postižení nebo smrt.
Ze 130 milionů návštěv pohotovostí, ke kterým v USA každoročně dojde, to představuje 7,4 milionu chybných diagnóz, 2,6 milionu souvisejících nežádoucích příhod a 370,000 závažných poškození v důsledku diagnostických chyb. Podle studie (12):
"Převedeno na průměrnou ED s 25,000 návštěvami ročně a průměrným diagnostickým výkonem by to každý rok znamenalo více než 1,400 diagnostických chyb, 500 diagnostických nežádoucích událostí a 75 závažných poškození, včetně 50 úmrtí na ED.
... Nejsilnějšími a nejkonzistentnějšími prediktory diagnostických chyb ED byly jednotlivé faktory případu, které zvyšovaly kognitivní náročnost identifikace základní poruchy, přičemž nejčastěji se jednalo o nespecifické, mírné, přechodné nebo "atypické" příznaky."
Diagnostické chyby časté u hospitalizovaných pacientů
Studie 2,428 pacientů, kteří byli přeloženi na jednotku intenzivní péče v nemocnici nebo zemřeli v nemocnici, rovněž odhalila, že "diagnostické chyby byly časté, škodlivé a měly základní příčiny, které lze využít při navrhování budoucích intervencí. (13)" K chybné nebo opožděné diagnóze došlo ve 23% případů a v 17% případů chyby způsobily dočasné nebo trvalé poškození zdraví nebo smrt.
Nejčastěji se diagnostické chyby týkaly problémů s posouzením pacienta nebo s objednáním a interpretací testů. V rozhovoru pro The Harvard Gazette autor studie Dr. Jeffrey Schnipper vysvětluje (14):
"Víme, že diagnostické chyby jsou nebezpečné, a nemocnice mají samozřejmě zájem na snížení jejich četnosti, ale je mnohem těžší to udělat, když nevíme, co je příčinou těchto chyb a jaký je jejich přímý dopad na jednotlivé pacienty.
Zjistili jsme, že diagnostické chyby lze z velké části připsat buď chybám při testování, nebo chybám při posuzování pacientů, a tento poznatek nám dává nové možnosti, jak tyto problémy řešit... Zdá se, že pouze menšina úmrtí v nemocnicích souvisí s diagnostickými chybami, ale i jedno úmrtí pacienta, kterému by se dalo zabránit lepším diagnostickým postupem, je o jedno úmrtí více.
... Tyto dvě části diagnostického procesu se navzájem přímo ovlivňují. Pokud vás při posuzování pacienta nenapadne správná možná diagnóza, neobjednáte správné testy. A pokud objednáte špatný test nebo objednáte správný test, ale špatně si vyložíte jeho výsledek, nevyhnutelně to změní způsob, jakým pak pacienta posoudíte."
Jsou diagnostické chyby hlavní příčinou úmrtí?
Když se zohlední rasové a jiné rozdíly, může být ED ještě častější, než se předpokládá. Ve srovnání s bělochy je u etnických menšin o 30% vyšší pravděpodobnost chybné diagnózy, zatímco u žen je riziko chybné diagnózy o 20% vyšší, což Newman-Toker označil za "významné a neomluvitelné" (15).
Jiná studie podobně odhalila, že černošské děti se zánětem slepého střeva byly častěji než bílé děti chybně diagnostikovány a měly vyšší pravděpodobnost perforace (16). V redakčním přehledu studie BMJ Quality & Safety se dále uvádí, že diagnostické chyby mohou být hlavní příčinou úmrtí u některých skupin obyvatelstva (17):
"Autoři dospěli k závěru, že škody spojené s diagnostickými chybami daleko převyšují jakýkoli jiný problém týkající se bezpečnosti pacientů a jsou pravděpodobně největším zdrojem úmrtí ve všech oblastech péče spojených s lékařskými chybami, a zároveň uznávají, že není jisté, kolika závažným škodám lze zabránit.
Abychom tyto odhady uvedli do kontextu, počet 371,000 úmrtí je podobný počtu u několika z deseti hlavních příčin úmrtí v USA v roce 2014, tedy v roce, který Newman-Toker a kol. použili ve svých analýzách."
Zpráva Institutu medicíny (IOM) dokonce odhalila, že tyto chyby jsou tak běžné, že se pravděpodobně někdy týkají každého (18):
"Je pravděpodobné, že většina lidí zažije během svého života alespoň jednu diagnostickou chybu, někdy s katastrofálními následky. Diagnostické chyby mohou pacientům způsobit újmu tím, že zabrání vhodné léčbě nebo ji oddálí, poskytnou zbytečnou nebo škodlivou léčbu nebo vyústí v psychologické či finanční důsledky."
Je také zřejmé, že diagnostické chyby jsou nejčastějším typem placených nároků za pochybení v lékařské péči a je u nich téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že vyústí v úmrtí pacienta, než u jiných typů nároků za pochybení (19). Zpráva IOM uvádí řadu důvodů, které stojí za diagnostickými chybami, včetně (20):
nedostatečná spolupráce a komunikace mezi lékaři, pacienty a jejich rodinami
systém zdravotní péče, který není dobře navržen tak, aby podporoval diagnostický proces
omezená zpětná vazba pro lékaře ohledně diagnostických výkonů
kultura, která odrazuje od transparentnosti a zveřejňování diagnostických chyb
V mnoha případech však lze chybné diagnóze předejít. "Drtivou většinu diagnóz lze stanovit tak, že se opravdu dobře seznámíme s příběhem pacienta, položíme mu doplňující otázky, vyšetříme ho a objednáme základní testy," řekl pro NBC News Dr. Hardeep Singh z Baylor College of Medicine, který se zabývá možnostmi zlepšení diagnostiky. "Jednou z věcí, které slýcháme stále dokola od lidí, kterým byla stanovena nesprávná diagnóza, je: 'Lékař mě neposlouchal'. (21)"
Jde o přetrvávající problém, který je stále široce přehlížen. V roce 2016 odborníci na bezpečnost pacientů z Univerzity Johnse Hopkinse pod vedením doktora Martina Makaryho spočítali, že každý rok zemře více než 250,000 pacientů na následky lékařských chyb, což z nich činí třetí nejčastější příčinu úmrtí (22).
V roce 2022 Světová zdravotnická organizace oznámila, že podcenění bezpečné péče ze strany zdravotníků a nemocnic má každoročně za následek "děsivých" 2,6 milionu úmrtí na celém světě, z toho nejméně 250,000 v USA (23).
A v červenci 2022 Národní zdravotní ústavy aktualizovaly svou knihovnu o lékařských chybách a uvedly, že toto číslo by mohlo být až 440,000 – a možná i více kvůli nedostatečnému hlášení –, což z nich stále činí třetí nejčastější příčinu úmrtí (24).
Jak snížit riziko chybné diagnózy
Pokud se jako pacient aktivně zapojíte do péče o své zdraví, může vám to pomoci získat co nejlepší péči a snížit riziko, že vám bude stanovena nesprávná diagnóza. Začíná to výběrem poskytovatelů zdravotní péče, kteří naslouchají vašim obavám a vnímají celý obraz vašeho zdraví.
Vyhledejte lékaře, který vám pomůže posunout se ke zdraví tím, že vám pomůže pochopit základní příčiny vašich zdravotních problémů a vytvoří pro vás individuální a komplexní – tj. holistický – léčebný plán.
Navíc můžete ovlivnit tendenci svého lékaře doporučovat přírodní alternativy, protože když se na ně zeptáte, někteří poskytovatelé zdravotní péče vám skutečně naslouchají. Pokud tak neučiní, pokračujte v hledání. Dále, pokud se vám něco nezdá na diagnóze, kterou vám sdělili, ptejte se a v případě potřeby si vyžádejte druhý, případně třetí názor.
Pamatujte, že lékař pracuje pro vás, nikoli naopak. V ideálním případě by péče o zdraví měla být partnerským vztahem, kdy společně se svými poskytovateli hledáte nejlepší řešení. Každopádně, pokud nejste spokojeni s jejich know-how nebo přístupu, najděte si jiného lékaře. Pokud jste hospitalizováni nebo se nacházíte v nouzové situaci, je to náročnější, protože si nemůžete vždy vybrat, kdo vám péči poskytne.
V mnoha případech je ve vašem nejlepším zájmu vyhnout se nemocnici, zejména v případě plánovaných zákroků nebo chronických onemocnění, ale pokud jste hospitalizováni z důvodu ohrožení života, nezapomeňte mít u sebe advokáta, který může řídit vaši péči a v případě potřeby jednat jako zmocněnec. Zatímco téměř 1 ze 6 lékařů uvádí, že se denně dopouští diagnostických chyb, u lékařů urgentní medicíny se tento podíl zvyšuje na 26% (25).
Pokud jste vážně nemocní, může být velmi obtížné vysvětlit, co vám je, a zároveň mít přehled o tom, co po vás chtějí podepsat, a o lécích a léčbě, kterou vám podávají, takže je nezbytné mít u sebe někoho, kdo může vše překontrolovat a zastávat se vás.
A bez ohledu na to, kde se vám dostává lékařské péče, nezapomeňte důkladně vysvětlit všechny příznaky, které pociťujete. Čím více informací poskytnete, tím lepší by teoreticky měl být výsledek. Jako vždy, i tentokrát je klíčem k tomu, abyste zůstali zdraví a bez nemocí po celý život, převzetí kontroly nad svým zdravím.
překlad: Takumi Azadi –> https://tinyurl.com/yxxk3y9a
Guillermou
Realita je dnes taková, že alopatickou medicínu zajímají jen peníze a moc ovládat osud našeho zdraví. Klasické cíle odborného výkonu se přeorientovaly na vztah nákladů a zisku, i když to znamená obětování kvality lidské péče. V centru příběhu stojí Rockefellerova a Carnegieho nadace, které pumpují stovky milionů dolarů do lékařských fakult, kde se intenzivně vyučovala léková medicína. bez jakéhokoli důrazu na přírodní medicínu. Takto bylo s alternativní medicínou špatně zacházeno a vznikli moderní lékaři bez znalostí o výživě, detoxikaci, pohodě a prevenci nemocí.
Vztahy mezi lékaři a farmaceutickým průmyslem se propletly a propojily více než kdy jindy. Mnozí lékaři se účastní večeří, aby si poslechli "najatého" odborníka, který hovoří o nějakém produktu, jezdí na vzdělávací cesty do sezónních míst nebo na lékařské konference, nebo dostávají finanční prostředky ve formě výzkumných grantů, podpory školení nebo honorářů za konzultace. Je zřejmé, že tento vliv poškozuje zdraví pacienta. Vědeckotechnická revoluce sice způsobila vznik nových technologií, avšak dochází k fragmentaci, depersonalizaci a dehumanizaci lékařské péče. Mnohočetné příčiny, které způsobují nemoci a úmrtí v důsledku lékařské péče, jsou způsobeny tím, že se o pacienty nepečuje podle celostního pohledu na pacienta a příčiny nemoci, přičemž se nebere v úvahu jednota: mysl, tělo a duch. Západní medicína působí prostřednictvím lékařských specializací, avšak celostní terapie každého člověka potřebuje individuální léčbu se zaměřením na životní síly pacienta, lidská bytost má velký potenciál k samoléčení. Síla je v komplexním působení stravy, světla a dalších energií, a to je silou k uzdravení, nastartování procesu změny, který umožňuje zlepšit aspekty vašeho života tak, abyste znovu neonemocněli.
Důležitým ukazatelem bezpečnosti pacientů je míra lékařských chyb, ke kterým dochází v nemocnicích. Nežádoucí účinky plynoucí z poskytování zdravotní péče jsou v mnoha případech příčinou nemoci, úrazu nebo smrti. Lékařské chyby ve zdravotní péči mohou způsobit onemocnění, zranění, invaliditu a dokonce i smrt a vyskytují se u každého desátého hospitalizovaného pacienta, přičemž některým lze předcházet, jak uvádí Dr. Mercola.
Zdravotníci ztrácejí humanistický přístup a nasazení, které po staletí představovaly charakteristický znak Hippokratova modelu. Lékaři opustili lidskou citlivost tradiční medicíny a přiklonili se k převládajícímu racionálně-vědeckému modelu a nejmodernějším technologiím, které ze zdraví udělaly drahý, neosobní a komercializaci náchylný produkt. Založené na testech, často zbytečných, které zcela anulují fyzický kontakt, formu neverbálního jazyka nabitého symbolikou a které odosobňují lékařskou praxi. V touze po ekonomickém a profesním uznání se lékaři vzdávají své humanistické podstaty ve prospěch kariéry.
Lidstvo musí znovu nastoupit cestu ke zdraví pomocí přirozených strategií s kontrolou proměnných spojených s životním stylem, s kontrolou epigenetiky. Vakcíny, léky, fluoridovaná voda, sedavý způsob života, nezdravá strava, pesticidy, tabák, EFM atd., nedostatek esenciálních látek a nedostatečná detoxikační funkce způsobují mutace v naší DNA a aberantní metylace, které podporují degenerativní onemocnění. Přírodní medicína je cestou ke zdraví, epigenom je možné řídit životním stylem, zdravou výživou (nutrigenomika). Okrajové a výlučné pojetí alopatické medicíny není řešením.
Mysl, která je metabolickým regulátorem všech organických procesů a má schopnost vyrovnávat nerovnováhu. Dlouhodobě znepokojující myšlenka může být původcem nemoci. Imunitní systém má dvě hlavní funkce: bojuje proti infekčním agens a vyvolává záněty. Zánět je výsledkem nadměrného vzrušení v důsledku negativních epigenetických faktorů, poškozuje tkáň a časem vyvolává řadu onemocnění. Chronický stres snižuje eudaimonické štěstí, zatímco aktivity jako meditace chrání DNA. Duševní disciplína je schopna ovlivňovat genetickou expresi a regulovat funkci naší DNA.
Věda může také podporovat cenné zdroje, ale společně s přírodními zdroji. Kmenové buňky vědí, jak řídit hojení, jak se usadit v zanícených oblastech a jak opravit poškozenou tkáň. Kromě kostní dřeně, mezenchymálních kmenových buněk, by mohl tělesný tuk obsahovat až 500krát více buněk než kostní dřeň, jak uvádí Dr. Kristin Comella. Pacienti, kteří se stravují zdravě, zaměřují se na biopotraviny, které pocházejí ze zvířat krmených na trávě a rybami, mají dostatek tělesného tuku, který produkuje dostatečné množství zdravých kmenových buněk.
1, 5, 10 BMJ Quality & Safety Published Online First: 17 July 2023. doi: 10.1136/bmjqs-2021-014130
2, 13 JAMA Intern Med. Published online January 8, 2024. doi: 10.1001/jamainternmed.2023.7347
3, 4, 6, 8, 9 USA Today July 18, 2023
15, 21 NBC News January 15, 2024
16 Acad Emerg Med. 2021 Sep;28(9):949-956. doi: 10.1111/acem.14142. Epub 2020 Oct 21
17 BMJ Quality & Safety Published Online First: 04 October 2023. doi: 10.1136/bmjqs-2023-016496
18 Improving Diagnosis in Health Care, Washington (DC): National Academies Press (US); 2015 Dec 29
19, 20 Institute of Medicine, Improving Diagnosis in Health Care, Report in Brief, September 2015, Page 2