Čistý nulový šok: Vědci zjistili, že oxid uhličitý stoupá AŽ PO zvýšení teploty
The Daily Sceptic, Chris Morrison, 10. června 2022 --> https://tinyurl.com/4esr8xuj
obr.: 25. října 2021, Braniborsko, Jänschwalde: Pára stoupá z chladicích věží hnědouhelné elektrárny Jänschwalde, kterou provozuje společnost Lausitz Energie Bergbau AG (LEAG). Elektrárna Jänschwalde spalující hnědé uhlí má být na cestě k ukončení těžby uhlí vyřazena ze sítě a odstavena do roku 2028
Dramatické nové poznatky dvou profesorů klimatologie naznačují, že nárůst oxidu uhličitého v atmosféře následuje po zvýšení teploty, nikoliv mu předchází a způsobuje ho, což zpochybňuje celou současnou teorii globálního oteplování způsobeného člověkem. Vědci navrhují, že vyšší teploty zvyšují přirozené procesy dýchání půdy a vypouštění plynů z oceánů, a tím zvyšují přirozené emise CO2. Pokud se tyto informace potvrdí, zničí takzvaný "ustálený" vědecký základ, na němž závisí politická agenda "Net Zero", která je založena na příkazu a kontrole.
Demetris Koutsoyiannis a Zbigniew Kundzewicz sekvencovali změny teplot a tempa růstu CO2 v letech 1980 až 2019 z běžně dostupných zdrojů a zjistili, že hodnoty CO2 zaostávají za teplotou přibližně o šest měsíců. Je zřejmé, že při snaze dokázat příčinnou souvislost - jak to dělají klimatičtí alarmisté, kteří tvrdí, že nárůst teploty je důsledkem nárůstu CO2 způsobeného člověkem - nemůže příčina zaostávat za následkem. Sledované období ukazuje následující graf, který sleduje trvalý nárůst CO2 a nepříliš trvalý nárůst globální teploty od roku 1980.
Na první pohled se zdá, že obě přímky rostou a že spolu souvisejí. Jak jsme však viděli v předchozích článcích Daily Sceptic, satelitní záznam UAH vykazuje dvě dlouhé pauzy, které charakterizují nedávný teplotní záznam. Oba profesoři poznamenávají, že nevyrovnané chování teplotní linie kontrastuje s plynulým trendem vývoje CO2. Autoři naznačují, že z tohoto grafu "nelze vyvodit příčinnou souvislost".
Vědci nejsou jedinými badateli, kteří se snaží najít důkazy na podporu tvrzení, že oxid uhličitý - ať už způsobený člověkem nebo ne - je knoflíkem globálního klimatického termostatu. V roce 2015 skupina vědců vedená profesorem Ole Humlumem z Univerzity v Oslu zjistila podobnou měsíční prodlevu mezi CO2 a teplotou. Opět na základě vybraných široce dostupných souborů dat za období 1980 až 2011 vědci zjistili, že změny CO2 vždy zaostávají za změnami teploty. Zpoždění činilo přibližně 9-10 měsíců u globálních teplot vzduchu při povrchu a přibližně devět měsíců u teplot v nižších vrstvách troposféry.
Diskuse o klimatické úloze CO2 v atmosféře se v mainstreamových médiích z velké části vytratila s falešným odůvodněním, že vědecké poznatky jsou vyřešeny. Například v BBC je debata na toto téma víceméně zakázána. Lidé produkují pouze 4% ročního množství CO2, které se dostává do atmosféry, a pokud se ukáže, že to má jen malý vliv na změnu klimatu, důvod pro prosazování zničující politiky čisté nuly se vypaří. Biliony dolarů na ekologické dotace, vývojové práce a akademické granty spolu s obrovským počtem pracovních míst a nespočtem ctnostných názorů a pověstí naznačují, že úplné pochopení může chvíli trvat.
Jak jsme viděli, v mnoha vědeckých kruzích je úloha CO2 v oblasti klimatu stále předmětem aktivních debat. Nikdo nepochybuje o tom, že tento plyn má oteplovací vlastnosti, ale profesor William Happer z Princetonu naznačuje, že jakmile CO2 dosáhne určité úrovně, stává se "nasyceným". S poukazem na roli infračerveného spektra tvrdí, že většina, ne-li všechno teplo, které bude zachyceno, již bude vyzářeno zpět molekulami CO2 rovnoměrně rozloženými v současné atmosféře. Happerův výzkum je samozřejmě předmětem sporu s dalšími významnými vědci, ale pomohl by vysvětlit, proč lze v současných, historických a paleoklimatických záznamech zjistit tak malou automatickou souvislost mezi CO2 a teplotou.
Vraťme se v čase do paleoekologických záznamů a podívejme se, jaké důkazy o souvislostech mezi CO2 a teplotou existují. V eseji zveřejněné v roce 2014 na klimatologickém serveru Watts Up With That byl uveden odkaz na zásadní práci o ledovém jádru Vostok, Petit et al (1999). Ta zkoumala chemické signály v antarktickém ledovém jádru, které představuje 422766 let akumulace sněhu, a na základě toho byl učiněn závěr, že CO2 zaostává za teplotou během nástupu zalednění o několik tisíc let. Z toho ovšem vyplývá, že CO2 má v těchto dobách jen malý vliv na změny teploty. Knoflík termostatu je vypnutý.
Čteme-li výše uvedený graf zprava doleva, je z něj jasně patrné, že propad teploty do ledovcových podmínek před přibližně 120000 lety nebyl doprovázen okamžitým poklesem CO2. Podobné časové prodlevy kolem 8000 let jsou i v jiných glaciálních cyklech starých 450000 let. V závěru eseje se uvádí, že díky geochemickým cyklům je nevyhnutelné, aby CO2 a metan korelovaly s teplotou, ale je "zcela neplatné" používat tento vztah jako důkaz, že CO2 je zodpovědný za ovlivňování klimatu.
A nakonec se podívejme na záznamy sahající až k počátkům života na Zemi.
V tomto časovém rámci měsíční zpoždění v současném záznamu zjevně mizí, stejně jako tisíce let odpojení v historických důkazech z ledových jader. Ale opět, kde je ta souvislost? Jsou vidět obrovské výkyvy v průběhu milionů let. V současné době se Země nachází v chladnějším období s dlouhodobou denudací* CO2. Trochu více obojího by mohlo být dokonce užitečné.
*Denudace je geologický proces, při kterém pohybující se voda, led, vítr a vlny erodují zemský povrch, což vede ke snížení nadmořské výšky a reliéfu terénu a krajiny.